ISDE 2015

Motocyklová olympiáda v podání Krakonoše
 

Vrchol letošní soutěžácké sezony, tedy Mezinárodní šestidenní motocyklová soutěž enduro, se odehrál ve dnech 7. - 12. září na Slovensku. Hostitelským městem se staly Košice.

Tratě spojovaly zdejší bašty národního mistráku (jako např. Vyšný Medzev...), hodně vycházely z tratí finálového podniku Mistrovství Evropy 2012. Byly rozhodně obtížnější, než je v posledních letech na Šestidenní zvykem. Přejezdů po asfaltu si jezdci moc neužili, zato výjezdů a sjezdů ve zdejší hornaté a zalesněné krajině měli až nad hlavu. První a druhý den se jelo stejně, třetí den trať (až na drobné změny) kopíroval dny předcházející, jen se jelo v opačném směru. Na čtvrtý a pátý den byl nový okruh, i když některé pasáže se jely už dříve. Šestý den byl tradičně krátký přejezd a závěrečný motokros. Trať byla v prvních pěti dnech rozdělena čtyřmi časovými kontrolami a obsahovala vždy tři rychlostní testy. Jezdci denně absolvovali dva okruhy.

Mapky (klikni pro zvětšení)

Počasí bylo k jezdcům milosrdné. Před startem šestky se hodně prášilo. O víkendu trochu sprchlo, ale podklad byl pořád hodně suchý. Během prvního dne se ke konci druhého kola spustil déšť. A rázem se podmínky na trati o dost ztížily. Déšť postihl zejména jezdce klubových celků, kteří startovali poslední, a nebyla nouze o penalizace za pozdní příjezdy. Další dny byly bez deště, jen ve čtvrtek se dojíždělo s vodou. Kdyby propršelo všech pět prvních dní, tak by (už takhle nezvykle vysoký) počet odstoupivších jezdců byl ještě mnohonásobně vyšší.

AK Krakonoš Jilemnice vyslal do bojů dva tříčlenné celky do soutěže klubových družstev. První tým tvořil zkušený Miroslav Hanč, jenž se postavil na start této slavné soutěže již posedmé. Doplnil jej mladý a rychlý Matěj Hanuš a terénní univerzál (dnes už si to mohu dovolit říct) Mirek Škaloud. Ve druhém týmu se sešli nadšenci Václav Bína a Michal Kava. Doplnil je z postu náhradníka povolaný Marek Votoček. Ale nejen v klubácích jsme měli zastoupení. Náš Lukáš Kučera prokazoval během celé sezony výbornou formu a odměnou mu byla nominace do juniorského trophy teamu ČR.

Dostat na start oba dva jilemnické klubové celky nebylo vůbec jednoduché. Zpočátku zájem klubů z ČR výrazně převyšoval kvótu přidělenou slovenským pořadatelem. Nicméně i tak se náš první tým objevil v původní nominaci. Postupně se podařilo zástupcům AČR vydolovat další místečka ve startovním poli a tak se dostalo i na druhý celek.

Směrem Košice se naši (zejména jezdci) vydali již v úterý 1. září. Měli před sebou perný program. Stavba zázemí v hlavním padocku, formální přejímka, finální příprava motocyklů a následně jejich předání přes technickou přejímku do uzavřeného parkoviště. Volné chvilky mezitím věnovali pěšímu průzkumu rychlostních zkoušek. Někteří se nechali slyšet, že tolik kilometrů nenachodí za celý rok jako tady za pár dní. Ono přece jen, když se jeden test jde i přes dvě hodiny, ta vzdálenost naskakuje.

V sobotu 5. září bylo na programu slavnostní zahájení celé soutěže. To už dorazili i další členové naší výpravy. Řazení se na průvod městem probíhalo kousek za naší ubytovnou. Pak se celý průvod vydal směrem k hlavní třídě. Postupně se na pódiu vystřídali účastníci ze všech zúčastněných zemí. Pak následovalo povídání prezidenta FIM, představitelů slovenské motocyklové federace, pořádající agentury a primátora města. Pak ještě nějaký hudební program, ale na to jsme již nečekali.

Průvod městem fotil z věže katedrály Honza Dvořák. Jeho fotky najdete ZDE.

Neděle byla teoreticky volným dnem. Ne však pro nás. My jsme hledali nejoptimálnější cestu do časových kontrol, rozdělili materiál na jednotlivé časovky a natankovali do všech kanystrů, co jsme měli. Pak ještě soustředění klubových jezdců, určení taktiky, poslední upřesnění pravidel jak pro jezdce, tak i mechaniky. Nějaké to pivko (spíš teda mechanici a doprovod) a plni očekávání a nervozity na kutě.

V pondělí ráno už to naostro vypuklo. O celém průběhu jednotlivých dní si počtěte na jiném místě tohoto webu (1. den, 2. den, 3. den, 4. den, 5. den, 6. den), teď jen ve zkratce.

První den a hned jsme mohli počítat ztráty. Míra Hanč utrpěl ošklivý pád a přivodil si spíše větší než menší otřes mozku. A od té chvíle začal mít problémy se zrakem, které ho provázely celých šest dní. Vašek Bína měl nejprve nezaviněnou kolizi s jedním ze soupeřů, při níž si pochroumal nohu. A zanedlouho trefil ramenem strom. Dokázal jaký je tvrďák, dojel, připravil si motorku na další den a v úterý startoval dále.


Míra Hanč

Druhý den také nebyl zrovna z růžového snu. Hned na prvním testu se rozbil nejrychlejší dravec prvního dne, Matěj Hanuš. Prokousl si ret a utrhl kšilt na přilbě. Ale dojel až do cíle. Ten již bohužel neviděl Vašek Bína. Ale nebylo to vinou zranění z předcházejícího dne, nýbrž následkem technických problémů. Vénovi se dostal olej do chladicí kapaliny a bylo vymalováno. Díky pomoci bozkovského Standy Doubka se Váša dostal včas do padocku a mohl opravovat. Motorku předal do parkoviště a následující den využil možnost restartu.


Vašek Bína

Středa byla servisním dnem. V cíli prvního kola většina našich měnila motorový, resp. převodový, olej. Mírovi Škaloudovi se rozpadl zadní tlumič pérování, takže on měnil centrálu a olej si nechal až do prefinishe. U motorky Matěje Hanuše začal téct chladič. Naštěstí se podařilo jej utěsnit speciálním přípravkem. Bíňasovi motorka držela a on dokázal zajíždět solidní časy.


Mirek Škaloud

Ve čtvrtek bohužel skončily naděje smůlou pronásledovaného Vaška Bíny. Opět se opakoval problém s pronikáním oleje do vody a tentokrát již nebylo možno opravit a restartovat. Opravdu velká škoda a sám jsem zvědavý, kde je zakopaný pes, protože Véna přípravu nepodcenil a motor před startem kompletně repasoval. Tím se však rozpadl i sen o slušném výsledku druhého našeho týmu. Za každý den se místo Vaškova času připočítávaly 3 hodiny. U Míry Škalouda naplno propukl zánět v předloktí pravé ruky. Dost ho to omezovalo a byli jsme rádi, že dojel až do cíle.


Matěj Hanuš

Pátek ráno začal hororově. Škalimu se ruka přes noc spíš ještě zhoršila a tak zvažoval, zda vůbec nastoupí. Pokud by skončil, pravděpodobně by ho následoval i Míra Hanč, který od pondělního pádu jede na morál a pod tíhou týmové odpovědnosti. Naštěstí oba nastoupili a, i když toho měl Škali plné „brejle“, dojeli až do cíle. Své si užil i Michal Kava, který si ráno v předstartovním prostoru všiml dírky ve spojkovém víčku. Bleskově zalepil, odstartoval, v časovkách dolepoval a v cíli prvního kola víko vyměnil. Mimo to jej začala trápit bolest v zápěstí a dlani pravé ruky. Ale dobojoval až do cíle.


Michal Kava

Sobota byla ve znamení krátkého přejezdu do motokrosového areálu Kechnec, kde se odehrálo finále v podobě závěrečného motokrosu. Nejvíce z našich se těšil Mirek Škaloud a navzdory bolestem ruky všem ukázal, že motokros je tou jeho nejsilnější disciplínou. A právě po jeho dojezdu již mohly naplno vypuknout oslavy.


Mára Votoček

Při pohledu do výsledkové listiny nás velmi těší umístění prvního týmu. Ten si z hodně nečekané výtečné 30. příčky po prvním dnu polepšil na konečné 23. místo v cíli. Druhý tým byl hodně zatížen penalizacemi za odstoupení Vaška a tak z toho je 62. příčka v poli 96 startujících klubových celků. Je to docela škoda, kluci se mohli reálně pohybovat v první 40.

Z jednotlivců byl nejrychlejší bez problémů jedoucí Mára Votoček. Ve třídě C1 je v konečné klasifikaci na 28. příčce a jen těsně mu unikla zlatá medaile (jezdci podle celkové procentuelní ztráty na vítěze kategorie dostávají medaile za dojetí). Ve stejné třídě startující Matěj Hanuš je 32. a rovněž má stříbro. V C2 jel Míra Hanč, který dokončil jako 65. Získal bronzovou medaili, ale věřím, že pro něho má cenu zlata. V kategorii C3 se Míra Škaloud prosadil na 19. příčku a získal stříbro. Škoda toho zánětu, myslím, že by byl schopen bojovat i o desítku… Za Škalim na 44. pozici je klasifikován Michal Kava, který si dal za cíl hlavně dokončit a pojet Vaška Studničku. Oboje se mu podařilo a získal za to bronz.

Ovšem Šestidenní není jen o jezdcích. Za nimi stál dobře fungující doprovodný tým, jehož členové si pokoukání na nejlepší jezdce světa zrovna neužili. Strávili téměř veškerý čas v časových kontrolách a přípravami na následující dny. Jmenovitě vyzdvihnu pouze masérskou dvojici Zuzka Hanušová a Tomáš Kuřík. Večerní uvolňující masáže a ranní tejpování nejvíce opotřebovaných míst přišlo opravdu vhod.


Míra Hanč v prefinishi

Bezchybně fungovala i spolupráce s Motosportem Bozkov a Enduroklubem Semily. S těmi jsme zajišťovali jednotlivé časové kontroly a obstarávali celkem 15 jezdců.

Všem zúčastněným děkuji za spolupráci a skvělou reprezentaci jména AK Krakonoš Jilemnice. A co dál? Příští rok šestku hostí Španělsko…

-tm-

TOPlist