JILEMNICE 2009

JILEMNICE, 24. – 25. 10. 2009
 
         Motocyklové závody v Jilemnici? Když jsme si zhruba před rokem položili tuto otázku, na tvářích mnohých se objevil úsměv. Za krátký čas jsme ale začali o myšlence obnovení motocyklového závodění v Jilemnici uvažovat trochu více. A světe div se, zjistili jsme, že to není až tak nereálné, jak jsme si původně mysleli. Autoklub Krakonoš Jilemnice za dobu své historie uspořádal množství soutěží. A tradice zavazuje.
 
        Začalo tedy vymýšlení, kde, kdy a jak závody pojmeme. Původní myšlenkou bylo, uspořádat cross country dvojic. Něco podobného, co se jezdívá v Loukově, Příkrém a podobně. Tuto myšlenku zhatil zájem zástupců seriálu MG SPORT UFO ENDURO CROSS COUNTRY. A s klidným svědomím můžeme říci bohudík. Tím se nám tedy vyřešila otázka formátu závodů: cross country jednotlivců. S termínem nám také pomohli zástupci seriálu. Volba padla na víkend 24. - 25. října. Zbývala otázka poslední: kde? Prošli a projeli jsme množství lokalit okolo města. Výběr nebyl až tak složitý. Vyšla nám jen jediná možnost. Nyní jsme soustředili naše úsilí na vymýšlení trati, zjišťování majitelů pozemků a domlouvání podmínek, za kterých nám je propůjčí. Docela tvrdým oříškem bylo získání povolení od Oboru životního prostředí v Jilemnici. Ale vše se podařilo, takže hurá do toho.
 
        V tomto okamžiku se sluší říci něco o seriálu samotném. Jmenuje se MG SPORT UFO ENDURO CROSS COUNTRY. Pojmenování vzniklo podle generálního partnera, firmy MG SPORT, dovozce produktů značky UFO do ČR. Patronem celého seriálu je majitel firmy pan Jiří Churavý, někdejší reprezentant československa v motokrosu a především mistr světa z roku 1975 v Motokrosu národů a vicemistr světa z roku 1976 v motokrosu třídy do 125ccm. Seriál je určen především pro lezdce bez závodní licence. Letos se konaly již podniky v Bozkově a Příkrém. Finále jsme obstarali my v Jilemnici. Protože jsme chtěli vzdát hold jednomu ze zakladatelů jilemnického autoklubu, bývalému závodníkovi, uznávanému časoměřiči a vynikajícímu organizátorovi Oldovi Nývltovi, nazvali jsme podnik prvním ročníkem MEMORIÁLu OLDY NÝVLTA.
 
        Ještě než jsme naplno rozjeli přípravy závodů samotných, přišla neočekávaná zpráva. V našem termínu se uskuteční soutěž mistrovství a přeboru ČR v Kopidle. Přemýšleli jsme o změně termínu závodů. Nakonec padlo rozhodnutí původní termín ponechat. Děláme přeci závody hlavně pro bezlicenční jezdce. Tři týdny před závody proběhla brigáda, při které jsme trať kompletně prošli, upravili některé úseky, zprůjezdnili sjezd atd. Pak bohužel přišla další rána. Do příprav zasáhlo počasí. Prudké ochlazení a několikadenní sněžení závody výrazně ohrozilo. Znovu jsme vážně uvažovali o přeložení termínu. Nakonec jsme dali na dlouhodobější předpověď a slib Krakonoše, našeho patrona a vládce hor, který sliboval polojasno a 15°C. Poslední neděli před závody proběhla další brigáda. Vlivem počasí byly některé úseky nesjízdné, takže následovaly další úpravy. Byli jsme rozděleni na dva tábory. Polovina byla pro zachování původního termínu, polovina chtěla závody přeložit. Co nakonec zvítězilo, už víte.
 
 
Neděle týden před závody - brigáda na sněhu
 
Posledním problémem, zato velikým, byl prostor pro depo. Mělo být na poli. To ovšem za daného počasí bylo nemyslitelné. Na poslední chvíli nám vyšel vstříc pan Soukup, který propůjčil louku v těsné blízkosti tratě. Základní věci tedy máme vyřešeny.
 
A už se nám to rozjíždí. Ve středu návštěva pivovaru, zajištění stánků. Ve čtvrtek tahání „mlíka“ a značení tratě. Opět nějaké to zásobování. V pátek doznačení tratě, stavba stánků, příprava zázemí, stupňů pro vítěze, dovoz pochutin do stánku a … a samozřejmě vítání prvních závodníků. Všechno šlape jak hodinky nejmenovaného švýcarského výrobce.
 
Sobotní ráno. Trocha chaosu, ale to k tomu patří. I přes obavy z kolize termínu a z počasí přijíždí jedno auto za druhým. Registrace do závodu funguje, stánek s občerstvením klape, viditelný je i zájem z řad diváků. Čas letí jak splašený a tak máme půl deváté pryč. Svolávám tedy malé závodníky, ať se připraví na start. Přiblížila se devátá hodina, Milan Macháček se chopil svého závodního speciálu a s „prcky“ projel zaváděcí kolo na zkrácené trati. Děti jsou rozděleni do dvou tříd podle objemu svých motocyklů. Jedná se třídu do 50ccm a do 65ccm. Všichni startují ve dvou společných rozjíždkách po deseti minutách. Upřímně řečeno, bál jsem se toho co nastane. Lehce zorané pole, spousta bláta a malá kolečka dětských motocyklů. Projede to vůbec někdo? Pan David odmávl start a nejen já jsem zůstal koukat s otevřenou pusou. Kluci letěli jak o život a z těžkých podmínek si nic nedělali. Byla to strhující podívaná, jak naděje tohoto krásného sportu bojují o každou příčku a nedarují si ani metr tratě. O výsledcích rozhodoval součet umístění, v případě rovnosti potom součet časů z obou jízd. Boj to byl napínavý a nakonec to dopadlo takto:
 
do 50ccm:
do 65ccm:
Pořadí
St. číslo
Jméno
1.
70
Tadeáš Danihelka
2.
7*
Matěj Budina
3.
4
Petr Petříček
4.
7
David Fila
5.
6
Matěj Hlůže
6.
9
Adam Horák
Pořadí
St. číslo
Jméno
1.
19
Petr Grof
2.
513
Šimon Pozdníček
3.
101
Jiří Hubálovský
4.
2
Lukáš Pajer
5.
14
Jiří Kottek
6.
33
Jaroslav Šmíd
7.
15
Karel Šrytr
8.
10
Tobiáš Jaško
9.
27
Matěj Ott
 
Před půl jedenáctou proběhlo vyhlášení dětských kategorií. A to se již na start připravovali jezdci prvního závodu. Jednalo se o kategorii licence (jezdci se závodní licencí bez rozdílu objemu motoru) a kategorie E2 (jezdci bez licencí na motocyklech s dvoudobými motory do objemu 250ccm a čtyřdobými do objemu 450ccm). Řazení na start proběhlo podle průběžných výsledků seriálu. Celkem se nám dařilo dodržovat časový harmonogram, takže chviličku po jedenácté startovala první vlna, licenční jezdci. Několik minut nato se na trať vydala druhá vlna, kategorie E2. Když se jezdci kategorie licence dostali do zpomalovacího retardéru časoměřičů, nastal první problém. Jeden z jezdců upadl a rázem se vytvořila stojící kolona nervózních závodníků. Pro druhou vlnu jsme tento úsek zjednodušili, aby nedošlo k ucpání. Hned v prvním kole mi zvoní telefon: „Tome, rychle sanitu, mám tady zlámanou nohu!“. Tak to nám to pěkně začíná, pomyslel jsem si. Jako by toho bylo málo, ozývalo se ve vysílačce neustále: nemám mlíko, dovezte mně mlíko, nestíhám vázat… Naštěstí to bylo jen v průběhu prvního kola. Pak se již vyjely drážky a přetrhaného značení nebylo tolik. Smůlu hned po startu si vybral Tomáš Císař, který bojoval o celkové prvenství mezi licencemi. Při startovacím manévru přetrhl řetěz. Opravil motocykl a předvedl famózní stíhací jízdu. Závod byl vypsán na dvě hodiny. Trnul jsem, co se ještě může přihodit. Nějaká zranění byla, ale už ne tak dramatická. Jak čas ubíhal, situace i já jsme se uklidňovali. Padla třináctá hodina a začali se „mávat“ první závodníci.
 

         Další start byl plánován na 14:00. Došlo k malému zpoždění, ale jen v řádu několika minut. Druhý závod startoval také po vlnách, které tvořili kategorie E1 (dvoudobé motory do 125ccm a čtyřdobé do 250ccm), E3 (dvoutakty nad 250ccm a čtyřtakty nad 450ccm), veterán (jezdci nad 40 let bez rozdílu objemu motoru) a do 125ccm 4T a do 85ccm 2T. Start proběhl bez problémů, trať byla po dopoledním závodě vyjetá a rychlejší. Závodilo se opět dvě hodiny, vše klapalo. Cíl, odmávání všech jezdců, kteří dokončili, počítání výsledků a příprava na vyhlášení.

 
Start do závodu. #416 Milan Macháček
 
Našim jezdcům, tedy jezdcům Autoklubu Krakonoš Jilemnice, se poměrně dařilo, i když někteří si vybrali hodně smůly. To platí především pro licenční jezdce. Míra Škaloud měl problémy s přehříváním motoru, ale cílem stihl proletět na desátém místě. Milan Macháček při pádu ulomil objímku spojkové páčky a závod pro něho skončil. Ve třídě E1 jsme slavili největší úspěchy. Milan Kottek opět exceloval a proťal pomyslnou cílovou pásku jako první. Záda mu kryl a skvělým výkonem se prezentoval Honza Nosek. Výsledkem tedy bylo druhé místo. Dalším naším zástupcem v této třídě byl Matěj Hanuš. Předvedl vynikající finiš a dojel na krásné deváté příčce. Ve třídě E2 znamená jistotu v podobě úspěchu jméno Adam Erlebach. Ani tentokrát tomu nebylo jinak a Adam vybojoval čtvrté místo. Dalším zástupcem v této třídě byl Lukáš Kučera. Svůj motocykl stále ještě nemá v pořádku, tak jel na silnějším vypůjčeném. S dlouhou absencí za řidítky motocyklu i se silnější kubaturou se obdivuhodně vypořádal a pohyboval se s přehledem v první polovině startovního pole. Bohužel při jednom z pádů trefil motocykl dalšího závodníka a s poškozeným strojem již dojel pouze do depa. Poslední zástupce v této kubatuře je náš nový člen, Michal Kava. Ani jemu nebylo souzeno závod dokončit. Zlomil spojkovou páčku a bohužel neměl náhradní. Ve třídě E3 nás reprezentoval Jan Říha. I on se pral statečně s nástrahami tratě a dokončil na 18. místě. Mezi veterány se s Krakonošem na prsou představil další náš člen, Jirka Salač, kterému se podařilo dobojovat až do konce a bylo z toho deváté místo.
 
Den jsme zakončili vyhlášením nejúspěšnějších závodníků. Vždy prvních pět jezdců z každé kategorie bylo vyhlášeno a obdarováno poháry a cenami.
 
Do druhého dne nás přivítal mlžný opar, který se vznášel nejen nad závodištěm. Přejímka probíhala znovu od sedmi hodin. S částí pořadatelů jsme se vydali na obchůzku tratě a opravu značení. Vzhledem k tomu, že mlha ležela na většině tratě a viditelnost nebyla optimální, rozhodli jsme se odložit start na desátou hodinu. Po přihlédnutí k počtu závodníků byly oba plánové nedělní závody sloučeny do jedné rozjížďky. Krakonoš se na nás podíval svým přívětivějším okem a dopřál nám krásné počasí: slunečno!
 

         Od půl desáté začínalo řazení na startovní čáru. V první vlně se seřadili licenční jezdci a kategorie E3. Druhá vlna byla složena z é dvojek, třetí E1 a veterán a naposledy třída do 85ccm 2T a 125ccm 4T. Praporek pana Davida letí nahoru a první jezdci se vydávají na trať. Následuje druhá vlna, třetí a čtvrtá. Trať je proti sobotě o poznání sušší a rychlejší. Jezdci opět předvádějí pěkné souboje, diváci se baví… V poledne si už pan David přichystal šachovnicový praporek a mával jednoho závodníka za druhým. Konec závodu byl pro všechny pořadatele znamením ke smotání značení tratě.

Začátek krkolomného sjezdu 
 
Je načase podívat se na výsledky našich jezdců. Kategorie Licence nám opět nepřála. Ani Mirek Škaloud ani Milan Macháček cíl neviděli. V E1 opět bedna. Tentokrát to bylo třetí místo pro Honzu Noska. Čtvrtý byl Milan Kottek, Matěj Hanuš nejdřív ulomil objímku spojky, ale dojel do depa, objímku vyměnil a pokračoval. Ne však dlouho, protože podle posledních zpráv pravděpodobně přidřel motor. Třída E2 a opět Adam Erlebach a opět čtvrté místo. V neděli se do cíle dostal i Michal Kava a bylo z toho pěkné dvacáté místo. Ve třídě E3 opět bodoval Jan Říha, tentokráte sedmým místem. I mezi veterány si náš borec polepšil, když Jirka Salač dojel šestý.
 
Nedělní odpoledne bylo ve znamení vyhlašování. Nejprve se vyhlašoval samozřejmě dopolední závod. Poté se plynule přešlo na vyhlášení celkových výsledků kompletního seriálu. Toho se ujal pan Bachman ze semilského enduroklubu a ceny předával patron seriálu pan Jiří Churavý.
 
Závěrem nezbývá než celou akci vyhodnotit. Stinnou stránkou je několik zranění, která si závodníci přivodili. Jinak lze říci, že až na několik výtek jsou reakce zúčastněných pozitivní a nemálo z vás se již těší na příští ročník. Tak vás tedy prosíme, držte nám palce, ať si podnik tohoto rozsahu obhájíme. Uděláme pro to vše, co bude v našich silách.
-tm-
aktualizováno: 19.03.2024 10:50:44